V průběhu celého života si neustále něco přejeme a po něčem toužíme. Malé děti si přejí dárky k Ježíšku, k narozeninám, zkrátka pořád. Jak děti rostou, jejich sny a přání se mění.

Myslím si, že na celém světě neexistuje člověk, který by vám na otázku, jestli má nějaký sen či přání, odpověděl. „Ne, mně už se všechny sny splnily, tudíž žádná přání nemám." Kdyby se přesto stalo, že bychom takového člověka našli, vsadila bych se s vámi o cokoliv, že by vzápětí dodal: „Já už si jen přeji, abych v klidu zemřel.“

Je zajímavé, že když se nám nějaké přání nebo sen splní, dříve či později ztrácí svou atraktivitu. Začneme jej považovat za samozřejmost a nedokážeme už se z něj radovat.

Dítě si přeje určitou hračku. Když mu ji koupíme, za čas zjistíme, že se hračka někde válí a dítě má zase jiné přání.

Student si přeje dostat se na určitý typ školy. Po zkouškách se dozví, že ho přijali. Následuje obrovská euforie.

Když s ním budete hovořit o dva roky později, dozvíte se, že je to nuda, vopruz a děs a už, aby byly prázdniny.

Takhle to bohužel funguje i v lásce. Vzpomeňte si všichni na dobu, kdy jste se šíleně zamilovali. Kdy se vám při pohledu na vaši lásku točila hlava, zrychloval dech a nemohli jste ani promluvit. Jak jste se doma dlouho prohlíželi před zrcadlem, měnili si oblečení, předělávali účes a kontrolovali všechny nedostatky. Jak jste dokázali o ní hovořit celé hodiny a otravovat každého, kdo byl ochoten vás vyslechnout.

Pak se stal zázrak. Zjistili jste, že jste konečně svoji lásku získali na celý život. Měli jste také ten pocit, že už si v životě nikdy nic nemůžete přát? Že se vám splnilo všechno po čem jste toužili?

Teď si představte, že jsem se k vám po určité době vrátila a ptám se: „Ještě si to stále myslíte?“

Na závěr jedno zajímavé přísloví:

„Nepřej si něco příliš, mohlo by se ti to splnit.“