To se mi nikdy nemůže stát. Tohle bych nikdy neudělal. Tam bych nikdy nešel. Kolikrát za život jsme tyhle věty vyslovili? Proč si každý myslí, že má patent na rozum? Opravdu jste vy všichni, kteří tyhle věty stále používáte, přesvědčeni, že se nikdy nemůžete dostat do situací, které tolik odsuzujete u druhých?
Cožpak si nikdo z vás neuvědomuje, že by se mu mohlo stát, že se stane bezdomovcem? Jakým právem odsuzujete člověka, který se ocitl bez prostředků na ulici? Znáte snad jeho minulost? Opravdu jste přesvědčeni, že každý bezdomovec se dostal na ulici pouze vlastní vinou?
Řešit svůj vztah k bezdomovci, tím, že ho zmlátím nebo podpálím? Jsem šokovaná, kam až může dojít brutalita a nenávist dnešních mladých lidí. Tito mladíci určitě navštěvují herny a automaty a moc bych jim přála, až vyjdou z vězení, aby se brzy ocitli v podobné situaci.
Ti, kteří s těmito mladíky sympatizují,
mívají sami máslo na hlavě. Dala jsem si předsevzetí, že s takovými lidmi se nebudu raději stýkat. Proto se mi nikdy nemůže stát, že se budu neustále rozčilovat. A nebo může?