Vztah dětí vůči rodičům a okolí se hodně změnil. 

Je to daň, kterou platíme za tzv. demokracii a kopírování výchovy z vyspělých zemí.

 V Americe dítko rozbije televizor a rodiče se tomu zasmějí a jdou koupit nový.

 Děti jsou velmi vnímavé a dovolí si vše, co jim dovolí tahle společnost.

Každý z nás si prošel obdobím, kdy si toužil něco dokazovat, ale protože jsme se báli adekvátních postihů, tak se vše udrželo v určitých mezích.

Agresivita dětí a mladých lidí by se měla tvrdě trestat. Začne to utýráním zvířete a pak to skončí vraždou.

Rodiče budou své děti vždy milovat, ale dnešní děti jim to nebudou vracet, protože žijí v jiné době, kde vládnou jiné zákony a priority.

Jako zdravotní sestra jsem si vyslechla spousty lidských příběhů se smutnými konci. Nepřála bych nikomu pocity, které jsem zažívala, když mně staří lidé, třesoucíma se rukama, ukazovali fotografie svých synů, dcer a vnoučat a pyšně hovořili o jejich úspěších a pobytech v zahraničí.

Věděla jsem, že jejich potomci ani jednou nepřišli na návštěvu a dobře viděla slzy zklamání v jejich očích, protože i oni si byli vědomi, že už je do konce života neuvidí.

Kdysi jsem četla krásnou knihu.

Má název " KREV MÉ KRVE."

Žena vychovává čtyři děti. Každé dítě, navzdory jejímu stejnému přístupu, je naprosto povahově odlišné. Stane se, že jeden z jejích synů spáchá úkladnou vraždu. Matka ví, že je to čin, který nelze omluvit a schvaluje, aby byl vykonán trest smrti. Ale do poslední chvíle syna neopouští, trápí se obavami, aby ho to nebolelo a po jeho popravě je naprosto zdrcena.

Jako milující matka se dokážu vžít do jejích pocitů a plně ji chápu.

Jsou ale věci, které nikdy chápat nebudu a vždy je budu tvrdě odsuzovat. Je to i jeden z důvodů, proč jsem si tenhle blog založila.

Mezilidské vztahy jsou různé, ale bohužel často platí, že matka se dokáže postarat o deset dětí, ale deset dětí se nepostará o jednu matku.