
Setkání se smrtí je pro nás pokaždé něčím velmi bolestivým. Mnohým z nás krutě zasáhla do života. Člověk má strach z neznáma a smrt bude pro nás provždy zahalena svým tajemstvím.
Lidé prožívají své životy a vidí, že kolem nás všechno začíná a končí. Jsme schopni přemýšlet pouze v těchto dimenzích, a proto těžko pochopíme pojem NEKONEČNO.
O co by byl náš život snazší, kdybychom věděli, že smrtí nic nekončí, že po smrti neexistuje žádná nenávist, zloba, hromadění majetku, nespravedlivost, faleš a závist. Nemuseli bychom se trápit nad ztrátou našich nejdražších a těšili bychom se, že se s nimi opět setkáme.
Už se vám někdy stalo, že jste se ocitli na místě, kde jste v životě nebyli a přesto vám toto místo přišlo důvěrně známé a dokonce jste to tam poznávali?
Je toto DEJA VU důkazem, že tu nejsme poprvé, že už jsme zde někdy žili?
Určitě jste slyšeli o dětech, které se narodily v rodině, kde se mluvilo pouze jejich mateřským jazykem a najednou tyto děti začaly plynně hovořit jazykem, který nikde neslyšely, ani se s ním nemohly setkat.
A co lidé, kteří přežili klinickou smrt? Většina z nich se shodují, že po smrti život existuje.
Nechci zde rozvíjet odborné téma. Kdo má zájem se o tom dozvědět více, ať si přečte knihy od R. A. Moodyho.
Možná, že to někomu pomůže překonat bolest a beznaděj. A vyrovnat se se ztrátou svých nejbližších.
ČLOVĚK ŽIJE A POHYBUJE SE V TOM, CO VIDÍ, ALE VIDÍ JEN TO, CO SI PŘEDSTAVUJE.
Paul Valéry
DOBRO V TOMTO ŽIVOTĚ JE NADĚJÍ PRO ŽIVOT VĚČNÝ.
Blaise Pascal